Tag Archives: poem

Demo

There’s demo these days, my own body is on strike, spirit and mind crying for rest, legs call an end to a hike, And I’m not opposing, agree with the list of demands, far too long feet are moving, now … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged | Leave a comment

Dialogy s tasemnicí 2

“Tasemnice?” “Stále nevybral jsi jméno?” “Otázek mám více, můžem promluvit si jenom? Ač neškodné se jeví, naše spolužití skryté, jsem rád, že nikdo neví. Co na to řeknou lidé?” “Ó, to čekala jsem přesně, v napětí, kde se ozve Tvá … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged | Leave a comment

Dialogy s tasemnicí

“Kde jses vzala společnice? Do teď jsem neměl ponětí, černý jezdce, nevděčnice, o prostoupeném objetí.” “Hluchý a teď ještě prudký! To jsem pěkně skončila, od početí na Tě volám, tys netečný jak fiala.” “Řeknu ti, co řek jsem prve, svrabu, … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged | 4 Comments

Gone

You must leave now, take what you need, your thank will last, but whatever you wish to keep, you gotta grab it fast. The thousand-armed Buddha from your street, is drawing crazy patterns on your sheet, and Lama who has … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged , | 1 Comment

Den a noc cesty

Opojen svou vlastní vůni, dopisy za velkou tůní, na nebi bíle skřehotá, cáry dnů vlečená holota, stromy po mě listí hází, namlouvám si nic neschází, a jedinou mi hodnotou, zrnko dálek před porotou. Znám už, že se vyjasní, tupý plameni, … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged | 1 Comment

Strach

Když procházím předměstím někdy se bojím, že do uličky přiženou se slepí koně, že na dalším kroku v obrazci useknutých krůtích hlav uvidím zvlášť zlé znamení, nebo že za okny, do kterých pro svou výšku nevidím sedí lidé a cítí … Continue reading

Posted in Uncategorized | Tagged | 3 Comments