Snůška nezřetězených detailů

This one is going to be in Czech. I owe it to a friend.
Když jsem se kamaráda ptal, co by ode mě chtěl dovést, řekl si o výčet různých, navzájem spolu nesouvisejících detailů. (Těch, které nás baví a často nakonec reprezentují víc než ony ‘velké’ věci.) Tak jsem mu to sepsal cestou ve vlaku do Chengdu, teď jsem ten otrhaný sešit vytáh a konečně sedl k přepsání:

Krávy, co žijí na ulici žerou z odpadků, hubou se přebírají v igelitových taškách a přežvykují zbytky zeleniny smíchané se smetím a obaly. Vlak z Tibetu jede tiše a vyrovnaně, je ale zakázáno pověsit si tašku na háček vedle okna. V horských ubytovnách ale i v městských luxusních hotelech hosté dostanou na pokoj horkou vodu ve velké omlácené termosce. Při slonovinovém pobřeží je zvykem jakoukoliv věc podávat oběma rukama, na znamení úcty a respektu, v Indii a dál na sever se předměty a obzvláště peníze podávají pravou rukou, přičemž levá podpírá loket. Ve východní Evropě jsou psi zlí a mají navrch, na blízkém východě žádní nejsou, zase až v Indii, ale bojácní, ubozí a se staženým ocasem. Všude a vždy lidé volí mezi svobodou a bezpečím. Pro vyjádření míry velikosti se v Tibetu používají “spící děti”, př. “tak velký jak, že mezi jeho rohy mohou spát dvě děti”. US Američené používají pro představu velikost mikrovlnky. Na jižní straně Himalájí se v tropických lesích pěstují ananasy a u jezer jsou nosorožci, na severní straně se po vysoko položených pláních prohání chlad.
Od Turecka dál na východ až k Žlutému moři je lidu přes kultury a náboženství společný zvyk přivazovat do větru pruh látky když si něco přejí. Pochopit proč je srpek měsíce někdy vidět naležato a někdy svislý dělá lidem obtíže všude. Pár století po smrti Kopernika a Galilea si lidé stále nejsou moc jistí u představy pohybů Země kolem Slunce a jejich důsledků na proměnu dnů a období během roku. Studenti univerzitních oborů dovezených ze Západu – jako “Pokročilé Účetnictví 2”, si stejně nedovedou poradit s trojčlenkou. Mnoho lidí nevěnovalo úsilí naučit se číst a psát, ale stydí se za to. Sýr z jaka chutná jako klika od hajzlu na velrybářské lodi. Každý Íránec má doma rozkládací matrace a deky pro hosty. Národy velmi pijící čaj používají průhledné skleničky, které horké nelze uchopit. Drtivá většina lidí uvádí přírodu jako hlavní přednost své země. Nejhloupější důvod, proč se vyhnout Nepálu co jsem slyšel je, že tu žijí velcí pavouci (četl jsem v Lonely Planet forum). V totalitních režimech si muži s oblibou montují do autorádií barevně svítící diody. Kriket se hraje v zemích, kde často a proměnlivě prší. V čínském vlaku každý jí jídlo donesené v igelitce hůlkama přímo z té igelitky, jen krůtí pařáty se drží v ruce, drápy k nebi, a postupně se ohryzávají.
Při omluvě či vyjádření provinilosti vyplazují Nepálci a Tibeťané jazyk, např. babička, která vám šlápne na nohu na vás vyplázne jazyk a odejde; kdysi se totiž trestancům propichoval jazyk a ukázat celistvý je proto na znamení “jsem dobrý člověk”. Buddhističtí mniši v róbě procházející se s plechovkou Coca-coly v ruce nejsou až taková nevídanost ani zamýšlená dekadence. Národy se liší ve způsobu počítání na prstech a v tom, který dobytek je možné jíst. Intuitivní gesto pro potřebu močit je zdvižený malíček. Lidi rádi pálí uhlí. V Číně nemá toaletní papír středovou rulku a je motaný plně už od středu. V Íránu není záchodový papír. V maďarské kantýně dostane člověk na řízek s bramborem marmeládu. Turečtí policajti nosí kšiltovky podle současných hip-hopových trendů. Ve Spojených Arabských emirátech se k dekoraci používají okázalé materiály, co vypadá jako pozlacené, je opravdu ze zlata a co vypadá jako stříbro je ve skutečnosti z platiny. Čínská novozástavba používá nemožně laciné materiály. K nám dovážená zelenina a ovoce se ve svých přirozených habitatech vyskytuje v daleko rozmanitějších druzích, barvách a velikostech. Oblečení se v rozmanitých velikostech dostane jen u nás. V buddhistickém kláštere v Shigatse v Tibetu je na stěne stejná malba jako v židovském synagoze v Isfahánu v Íránu, stejná jako u mnohé křesťanské obrazotvorbě – mír a klid na obláčcích a Alighierovo peklo pod nimi, kde démoni sápou lidská těla. Elektrické vedení hyzdí krajinu všude úplně stejně.
Některé číslice se vyslovují stejně v tibetštině a japonštině. Některé číslice se vyslovují stejně v češtině a kurdštině. Ženy to mají všude těžké. Po opuštění Evropy začali řidiči kolem mě troubit při jakékoli příležitosti; jako otázku, oznámení, při předjíždění, při spatření jiného auta nebo kárání sebe sama. V krajinách, kde tygr prochází lesy a jeho vzhled není příliš známý – protože kdo viděl víc než mihnutí mezi větvěmi nemůže vyprávět – v těch krajinách je tygr vnímán jako beztvará hrozba; v zemích, kde si jeho strnulý obrázek prohlíží lidi už v dětských knížkách si mocnost jeho tlapy příliš neuvědomují. Kdejaký kluk chce být policista a mnohý muž má k policii odpor a despekt. S neoplozenými vajíčky slepice vymýšlí lidé po celém světě šílené kousky. Ceny v obchodech bez cenovek a u řidičů rikši jsou nižší v brzkých ránech. Nikde jsem neviděl lásku tak svobodnou jako v Evropě. V Indii se už nemůže jezdit na střeše vlaků. V Teheránu žije tolik lidí jako v celém Česku a cesta do parku mi trvala stejně dlouho jako z Frenu do Prahy. V Turecku nežije mnoho jelenů. Bytosti zvěrokruhu nejsou ve svém plném složení příznačné pro žádné jedno místo na světě.
Koupit si balíček chipsů je oblíbená kratochvíle i v zemích třetího světa. Květiny se dávají bohům, ne ženám. Před jídlem si lidé nevyjadřovali přání dobré chuti. Odpověď “ne” a “nevím” je směrem na východ postupně vzácnější. Nudle jsou chutnější. V mnoha zemích mi byl jogurt představen jako unikátní národní pokrm. Folklórní zpěváci si mohou žít nad poměry v Turecku a Íránu. Nejpřátelštější jsou Muslimové, nemuslimové nemají Muslimy rádi, Muslimové nemají rádi ty, co zabíjejí Muslimy. Všichni se snaží mít americký přízvuk, gramatika a slovní zásoba je až na třetím místě po slunečních brýlích. Opice mají díky elektrickým kabelům snažší cestu z města ke chrámu. Orientální poezie se čte s naléhavou melancholií a ulevující radostí, jí vyobrazený život se zdá být obnažen v slunci a zahradě růží, v úsměvech a zamračeních férového nepřítele, v ohních spalujících vlastní srdce; jak odlišné od heroické zmužštilé poezie Řecka a Říma. Lidi nemají skříně, protože jejich oblečení sestává z toho, co mají na sobě a toho, co se suší za kuchyňským oknem. Na Tibetské pláni je možné spatřit počátek duhy. Čínský znak pro “ženu” a “otroka” je velmi podobný. Při pojídání hroznového vína oloupávají slupku z každé bobule. Jeden kluk v Íránu si nevážil brouka. Čínské instantní nudle jsou opravdu chutné, i Zápaďáci je pojídali jako chipsy.
V dálkových busech napříč Íránem se rozdávají džusíky v trojstěnném alobalu (jako u nás, divný popis) s brčkem; místo pro otvor je sice vytištěné, ale není předkrojené, a tak jej všichni otáčejí vzhůru nohama a propichují dno; k tomu je nejlepší nechat brčko napůl v obalu, nemůže jím proudit vzduch a je tak pevnějším kopím. V Bombeji spí někteří lidi na úzkém obrubníku mezi pruhy rychlostní silnice, tam je muchy neotravují tolik jako při spánku na chodníku. Osobní přepravní společnosti mají problém pojmenovat záliv přes který letí/plují jako “Perský” nebo “Arabský”, polovina pasažérů si vždy stežuje. V městských autobusech v Teheránu se řidiči platí až při vystupování. Spousty zemědělských produktů jsou v EU levnější než v zemích třetí světa, a cukr je tady sladší. Íránci znají Kafku a Kunderu. V Rumunsku dělají pálenku z kmínu. V Anatolii je nejdražší benzín na světe. V Indii jsou komáři maličtí a člověk ani necítí jejich bodnutí. Delfíni v Černé moři se páří jen v rámci druhu nebo dokonce jen rodin. Splodit v Japonsku dítě prý znamená závazek postupně do něj investovat 150 000$. Nejlepší sušenky v Tibetu mají na obalu nápis overbalanced mouthfeel, daintiness. Opraváři deštníků. U silnice mezi Pokharou a Kathmandu vám za vymočení se v toaletě dají jednu rupii. Na indicko-nepálské hranici je před vchodem do turistické kanceláře obrovská kaluž, mají ale mapy zadarmo.

Advertisements
This entry was posted in Uncategorized. Bookmark the permalink.

4 Responses to Snůška nezřetězených detailů

  1. PhaX says:

    Boží, tak boží že se většina tvých zápisků zdá se jako marnění času (poklona skrze zničení předchozího).

    Navíc si vynechal tesklivý eko-tón.

    Slovo snůška mi přijde takové deklasující. Nezřetězené je luxusní slovo.

  2. Tereza L. says:

    Výborná “snůška”, líbí se mi hlavně ta mezikulturní srovnání, nakonec jsme si vždy všichni (všechny národy) stejně blíž než bychom kdy mysleli :)

  3. mama says:

    Naprosto úžasné.
    Jsem úplně hotová a dokonce jsem vesele vykřikovala při čtení, ač jsem v práci a tady většinou už jen svěřepě syčím či tvrdě rozkazuji.
    Jako bys byl geniální nasávač a otevřené oko. Souhlasím s komentářem, že bez předchozího tesklivého eko-tonu je jakékoliv tvé sdělení opravdovější.
    Supéer!!!!
    Těším se na sobotu.
    pyšná

Leave a Reply

Fill in your details below or click an icon to log in:

WordPress.com Logo

You are commenting using your WordPress.com account. Log Out / Change )

Twitter picture

You are commenting using your Twitter account. Log Out / Change )

Facebook photo

You are commenting using your Facebook account. Log Out / Change )

Google+ photo

You are commenting using your Google+ account. Log Out / Change )

Connecting to %s